Výchovné poradenství

Výchovný a kariérový poradce pro I. a II. stupeň:

Mgr. Monika Kašpaříková

Kontakt: kasparikova@zsvlcnov.cz, tel. 572 675 117

Konzultace: dle telefonické domluvy kdykoli.

Náplň práce výchovného poradce:

• Zajištění vyšetření žáků v pedagogicko-psychologické poradně na doporučení třídních učitelů nebo na žádost rodičů.
• Péče o integrované žáky s poruchami učení nebo chování – pomoc při přípravě individuálních vzdělávacích plánů pro tyto žáky, jejich projednávání a vyhodnocování účinnosti.
• Péče o žáky nadané a talentované – jejich vyhledávání společně s třídními učiteli, návrh další péče o tyto žáky.
• Sledování žáků s neprospěchem a ve spolupráci s ostatními vyučujícími hledání způsobů řešení tohoto problému.
• Pomoc při řešení konfliktních situací ve škole.
• Řešení případů hrubých a opakovaných přestupků proti školnímu řádu.
• Spolupráce s dalšími odborníky - pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče, kurátor pro mládež, úřad práce. OSPOD, PČR apod.

Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami
Hlavní náplní práce výchovného poradce na I. i na II. stupni je spolupráce při řešení problémů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Nejčastěji se jedná o specifické vývojové poruchy učení a poruchy chování.
Děti, jejichž výkony v některých předmětech neodpovídají vynaložené snaze, mohou být vyšetřeny v pedagogicko-psychologické poradně (PPP). Zjistí-li odborníci, že neúspěch ve školní práci je způsoben právě některou z poruch učení nebo jejich kombinací, má toto dítě právo na zohlednění ve výuce, na práci se speciálními pomůckami nebo využití jiné formy práce, než učitel zadá ostatním žákům ve třídě. Žák je  zařazen do běžné třídy základní školy, ve které je mu věnována zvláštní péče formou výuky podle individuálního vzdělávacího plánu, popř. ve třídě pracuje s pedagogem i asistent pedagoga. 

Péče o žáky se speciálně vzdělávacími potřebami a nadané žáky
Několikrát ročně přijíždí do naší školy  pracovnice z Pedagogicko-psychologické poradny Uherský Brod, Uherské Hradiště a ze Speciálně-pedagogických center Kroměříž a Zlín, konzultovat s výchovnou poradkyní a třídními učiteli problematiku těchto žáků. Ve škole se s těmito žáky pracuje formou pedagogické intervence po vyučování, přesně dle jejich pokynů.

Asistent pedagoga 

V letošním školním roce v naší škole dětem pomáhají tyto asistentky pedagoga:

1. stupeň:

• Michaela Pavlíčková

2. stupeň:

• Ing. Bc. Marie Šiborová
• Jitka Mikuláštíková
• Kateřina Slezáková

V rámci projektu „Inkluze II.“ – školní asistentky:

• Mgr.Alena Umlaufová

Práce asistenta s žáky probíhá těmito způsoby:

• Skupinová práce s žákem (může být i více žáků) se speciálními vzdělávacími potřebami v běžném vyučování přímo ve třídě.
• Skupinová práce s žákem (může být i více žáků) se speciálními vzdělávacími potřebami v běžném vyučování mimo třídu – asistent si bere vybranou skupinu žáků (či jednoho žáka) do jiné učebny či kabinetu, kde s nimi pracuje na zadání odlišném od zadání probíraného ostatními žáky ve třídě. 
• Práce s ostatními žáky ve třídě (tj. s žáky bez speciálních vzdělávacích potřeb); tak, aby se mohl pedagog věnovat v případě potřeby integrovanému žáku v rámci vysvětlování nového učiva.
• Individuální i skupinové doučování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami po vyučování ve škole (dle rozpisu z SPC).

     
Práce asistenta s žáky by měla probíhat podle instrukcí pedagoga – v případě, že je asistent kvalifikovaný (má vzdělání, jaké ukládá zákon), může samostatně připravovat výuku pro žáka se speciálními potřebami. 
Mezi úkoly asistenta pedagoga pro práci s žáky může patřit například kontrola plnění úkolů, opakování instrukcí poskytnutých učitelem, opakování a procvičování již probrané látky. 
Naopak výklad nové látky by měl ve třídě vždy zajišťovat učitel.
Individuální i skupinová práce asistenta pedagoga s žákem/žáky se speciálními vzdělávacími potřebami ve vyučování by měla vždy probíhat přednostně ve třídě, kde jsou současně vzděláváni ostatní žáci. Práce asistenta pedagoga s žáky v oddělené učebně by měla být realizována pouze v odůvodněných případech (např. když je žákův vzdělávací plán zcela odlišný od výuky ostatních spolužáků a lze odůvodněně předpokládat, že paralelní výuka podle dvou vzdělávacích plánů by působila velmi rušivě).
Asistent pedagoga by neměl pracovat pouze s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, naopak – ve vybraných aktivitách by měl zastoupit učitele v práci s žáky bez postižení/ bez znevýhodnění. Účelem asistentova působení u žáků bez speciálních vzdělávacích potřeb je, aby učitel získal více prostoru pro vlastní práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
Asistent pedagoga je pedagogický pracovník, se všemi pedagogickými povinnostmi
a pravomocemi, na rozdíl od školního asistenta, který je nepedagogickým pracovníkem.

Spolupráce asistenta pedagoga s rodinou žáka

     Spolupráce s rodinou žáka je velmi důležitou součástí práce asistentů pedagoga, své místo má v podpoře žáků se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním, velmi důležitá ale bývá i u žáků se sociálním znevýhodněním.

     U žáků se zdravotním postižením (zdravotním znevýhodněním) probíhá spolupráce asistenta s rodiči žáka obvykle formou každodenní výměny základních informací o aktuálním zdravotním stavu a potřebách žáka i o probraném učivu a potřebě jeho procvičování. Velmi důležitá může být podpora asistenta pedagoga při dlouhodobé nepřítomnosti žáka, např. v době hospitalizace nebo pooperační rekonvalescence – v takovém období může asistent donést žákovi zadání probírané látky, případně (po dohodě s rodiči) s ním i část školního učiva v domácím prostředí zopakovat.

     U žáků se sociálním znevýhodněním může být pro školu a pedagogy někdy velmi těžké navázat kontakt s rodiči žáků. Tito rodiče často o kontakt s učiteli nestojí a někdy se mu
i záměrně vyhýbají – ne vždy jsou ale důvodem neochota nebo nezájem, v mnoha případech se tito rodiče jednoduše obávají nepříjemné kritiky nebo nedorozumění či nepochopení. 
Pro kontakt s rodinami sociálně znevýhodněných žáků je vždy nutné, aby měl asistent alespoň základní informace o sociálním zázemí žáků; tyto rodiny často řeší problémy, které jsou v porovnání se školní úspěšností jejich dítěte daleko závažnější (nejisté bydlení, nadměrné dluhy, nedostatek finančních prostředků na základní potraviny nebo ošacení), což je v jednání s nimi vždy potřeba náležitě zohlednit.

Pokud jde o rodiny žáků z etnických nebo národnostních minorit (Romové, Vietnamci, Ukrajinci a další) je potřeba, aby asistent znal nejdůležitější kulturní specifika dané rodiny
a byl schopen tato specifiky v jednání s rodinou zohledňovat.

Spolupráce asistenta pedagoga s pedagogem
Funkční spolupráce s učitelem je základní podmínkou pro efektivní zapojení asistenta pedagoga do práce s žáky i do celkového života třídy a školy.
Důležitým předpokladem je, aby asistent i učitel měli (v rámci nepřímé pedagogické činnosti) prostor pro společné přípravy na výuku a společné konzultace o potřebách žáků. V případě, že asistent působí jen v jedné nebo dvou třídách – což je optimální varianta – by mělo jít o minimálně patnáct minut po vyučování, kdy si s učitelem společně zhodnotí práci žáků ten den a naplánují práci na den příští. Až na výjimečné situace by tak mělo být pravidlem, že asistent přichází do výuky připraven a ví, s jakými žáky a na čem bude v dané vyučovací hodině pracovat. Pravidelné konzultace asistenta s učitelem jsou nezbytné i pro úspěšné zapojení asistenta do doučování – asistent musí mít od učitele přesné instrukce, na čem a jak s žáky v rámci doučování pracovat.
Přítomnost asistenta ve třídě by neměla vést k tomu, že učitel věnuje méně času a pozornosti žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, naopak, pomoc a podpora asistenta by měla i učiteli samotnému zajistit prostor pro více intenzivní práci s žáky s postižením nebo znevýhodněním.
Při spolupráci asistenta s učitelem ve výuce by mělo docházet ke kombinaci těchto variant rozdělení činnosti:

• Učitel pracuje s třídou, asistent se podle instrukcí učitele věnuje žákovi (nebo menší skupině žáků) se speciálními vzdělávacími potřebami.
• Asistent podle instrukcí učitele dohlíží na práci třídy tak, aby se učitel mohl individuálně věnovat žákovi (nebo menší skupině žáků) se speciálními vzdělávacími potřebami.
•  Asistent vykonává pomocné činnosti – rozdává nebo vybírá sešity a učebnice, kontroluje zápisy do žákovských knížek, kontroluje plnění domácích úkolů apod. – tím zajišťuje učiteli více času pro práci s žáky, zejména pak pro práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Pro skutečně partnerské nastavení spolupráce asistenta a učitele je vhodné, aby alespoň občas a neformálně došlo k výměně jejich rolí – asistent se stal tím, kdo vede třídu, a učitel na kratší časový úsek byl jen v roli jakéhosi pomocníka. Zejména u učitelů z prvního stupně základní školy jsou ideálním prostorem pro takovou výměnu výchovy, mnoho asistentů
a asistentek má určité nadání na výtvarnou, tělesnou nebo hudební výchovu.
Jinak řečeno, pokud asistentka v porovnání s učitelkou například lépe zpívá nebo je zdatnější v běhu, není důvod, proč by na část hodiny výtvarné nebo tělesné výchovy nemohla převzít vůdčí roli ve výuce; i za takové situace je ale samozřejmostí současná přítomnost, dohled
a podpora ze strany kvalifikované učitelky.

Spolupráce asistenta pedagoga s poradenskými pracovníky
Kromě pracovníků z ŠPP může asistent pedagoga také spolupracovat s pracovníky externími. Metodickou pomoc a podporu může asistent pedagoga vyžádat také u pracovníků školských poradenských zařízení – pedagogicko-psychologických poraden a speciálně pedagogických center. Kontakt na poradenské zařízení, se kterým škola spolupracuje, by měl asistentovi pedagoga ve škole poskytnout výchovný poradce. Pracovníci poradenských zařízení obvykle alespoň jednou nebo dvakrát ročně navštěvují školu a poskytují poradenskou podporu učitelům a asistentům přímo ve školním prostředí. Některá poradenská zařízení také jednou za čas organizují setkání určená asistentům pedagoga ze škol, které s poradenským zařízením spolupracují.

Základní informace o školských poradenských zařízeních:
Pedagogicko-psychologické poradny (PPP):
Jsou samostatnými školskými organizacemi, které fungují obvykle v každém okrese. PPP mají na starost zejména žáky se specifickými vývojovými poruchami školních dovedností (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie) a žáky, jejichž výchovně-vzdělávací problémy mají původ v nevhodném sociálním prostředí. PPP také provádí prvotní diagnostiku u žáků, u kterých není jasné, zda je jejich problém způsoben specifickou poruchou školních dovedností nebo sníženými intelektovými schopnostmi (pokud ovšem zjistí, že se jedná o žáka s lehkým mentálním postižením, předává tohoto žáka do péče SPC). Pro školy, které mají přípravnou třídu, PPP také diagnostikuje žáky se sociálním znevýhodněním, které je možné do přípravné třídy zařadit.

Specifické poruchy učení (vývojové poruchy školních dovedností):
Dyslexie, hyperaktivita, poruchy učení a pozornosti (LMD, ADD, ADHD) se v současné době vyskytují s různou intenzitou téměř v každé druhé rodině.
Přibližně 3 – 4 % jedinců z běžné populace dětí a mládeže je v průběhu výchovně vzdělávacího procesu znevýhodněno specifickými vývojovými poruchami učení. Tyto poruchy činí obtíže při osvojování učiva běžnými výukovými metodami, přestože dítě má přiměřenou inteligenci a dostatečně podnětné rodinné prostředí. K nejčastěji se vyskytujícím poruchám náleží:

• Dyslexie – porucha projevující se neschopností naučit se číst běžně používanými výukovými metodami.
• Dysgrafie – projevuje se výraznými obtížemi v osvojování psaní, tj. při učení se tvarům jednotlivých písmen anebo celkovou nápadnou formální neobratností písemného projevu.
• Dysortografie – nápadné nebo i nesmyslné pravopisné chyby plynoucí z neschopnosti aplikovat třeba i dobře osvojená pravopisná pravidla v důsledku poruchy příslušných funkcí (např. sluchového vnímání). Chybí cit pro jazyk.
• Dyskalkulie – porucha schopnosti operovat s číselnými symboly. Obtíže s orientací v číselné řadě, záměna pořadí číslic, řádů aj. Problémy v prostorové orientaci.
• Dysmúzie – porucha související s hudebními schopnostmi.
• Dyspinxie – porucha charakteristická nízkou úrovní kresby.
• Dyspraxie – špatná obratnost, nízká manuální zručnost.

Vývojové poruchy učení se spíše než izolovaně vyskytují v kombinaci a to nejen se zde vyjmenovanými typy poruch. Rovněž jednotlivé projevy se liší případ od případu a jejich škála je mnohem pestřejší než zde uvedený výčet.

Opakovaný výskyt některých z uvedených či podobných obtíží u žáka by měl učiteli signalizovat pravděpodobnou přítomnost některé z vývojových poruch učení. Konečná diagnóza však přísluší odbornému pracovišti, které vyloučí záměnu s jinými možnými příčinami obtíží (vada zraku, sluchu, nižší rozumové schopnosti, změna zdravotního stavu dítěte apod.) a navrhne další postup.

Speciálně pedagogická centra (SPC):
Jsou nejčastěji zřizována jako organizační součást speciálních škol, v každém kraji se jich vyskytuje několik. SPC poskytují služby školám a rodinám s žáky se zdravotním postižením (kromě žáků se specifickými vývojovými poruchami školních dovedností, kteří jsou ve většině případů v péči PPP). SPC je obvykle zaměřeno na určitý druh postižení, samostatně tedy existují centra pro žáky se zrakovým postižením, se sluchovým postižením, s mentálním postižením atd. SPC zajišťují diagnostická vyšetření, poskytují školám (pedagogům
i asistentům pedagoga) poradenství v oblasti vzdělávání žáka se zdravotním postižením, v některých případech centra také zapůjčují školám pomůcky potřebné pro práci s žákem s postižením a odbornou speciálně-pedagogickou literaturu.

Specifické poruchy chování a hyperkinetické poruchy
Specifické poruchy chování u dětí i dospělých jsou charakterizovány opakovaným
a přetrvávajícím agresivním‚ asociálním nebo vzdorovitým chováním. Takové chování výrazně překračuje běžné sociální chování odpovídající danému věku‚ je proto mnohem závažnější než běžné dětské zlobení nebo rebelantství dospívajících. O specifické poruše chování hovoříme, jestliže má trvalejší ráz (šest měsíců a déle).
Poruchy chování jsou projevy chování dětí a mládeže, které nerespektují ustálené společenské normy. Vyskytují se hlavně u sociálně narušené mládeže, ale také u jedinců s jiným typem postižení. K jejich vzniku přispívá vliv nevhodného nebo nedostatečného výchovného působení, vlivy sociální nebo určité dispozice osobnosti na podkladě centrálního nervového systému. V tomto případě hovoříme o vývojové nebo specifické poruše chování (SPCH). 
Poruchy chování hodnotíme podle jejich společenské závažnosti a důsledků pro život jedince: dětský vzdor, záškoláctví, agresivita, hyperaktivita (neklidné chování), porucha v navazování vztahů, nechuť k učení, odmítání autorit, krádeže. Není prokázáno, že poruchy chování musí být spojeny s SPU či  určitou úrovní IQ. Specifické poruchy chování úzce souvisí s ADHD.

Mezi specifické poruchy chování patří:

• Porucha chování  ve vztahu k rodině:

Jedná se o disociální či agresívní chování, které je vázané na domov a vztahy se členy základní rodiny. Patří sem projevy jako krádeže, destrukce cenností, rozbíjení hraček až po zakládání ohňů. Tato porucha vzniká často v souvislosti s konfliktem s novým nevlastním rodičem.

• Nesocializovaná porucha chování:

Zahrnuje poruchu chování samotářského agresivního typu a nesocializovanou agresivní poruchu. Jde o kombinaci trvalého disociálního nebo agresivního chování s výrazným narušením vztahů jedince k ostatním dětem. Dochází zde ke kumulaci všech druhů antisociálního chování.

• Socializovaná porucha chování:

Jedná se o poruchu chování s trvalým disociálním či agresívním chováním, které se vyskytuje u jedinců, kteří jsou celkem dobře začlenění do vrstevnické skupiny (vznikají různé party až gangy). Patří sem porucha chování skupinového typu, skupinová delikvence, poklesky v souvislosti s členstvím v gangu, krádeže s partou, záškoláctví.

• Porucha opozičního vzdoru:

Tato diagnostická kategorie se užívá u poruch chování mladších školáků ve věku do deseti let. Porucha převažuje u chlapců a bývá spojena s hyperkinetickou poruchou. Většina jedinců přechází s věkem do nesocializované poruchy chování, část může přejít i do socializované poruchy chování. Pro tuto poruchu je charakteristická přítomnost výrazně vzdorovitého, neposlušného, provokativního chování. Naopak je zde nepřítomné chování porušující zákony
a základní práva druhých, ani extrémní agresívní nebo disociální chování (zatím). V případě, kdy nedojde k léčbě v této fázi poruchy, mohou být v pozdějším věku důsledky fatální.

• Hyperkinetická porucha chování

Skupina poruch, které vznikají v prvních pěti letech života a projevují se kombinací hyperaktivního, špatně ovládaného chování s nepozorností a neschopností se trvale soustředit na daný úkol.
Toto chování se objevuje ve všech situacích a je trvalé!!!
K tomu se často připojuje nedbalost, impulzivnost, neschopnost dokončovat činnosti, neukázněnost, porušování pravidel, někdy též disociální chování, pocity méněcennosti. K hyperkinetické poruše se dost často přidružují potíže se čtením a další školní problémy. 
Tato porucha se objevuje několikanásobně častěji u chlapců než u dívek.

Mezi hyperkinetické poruchy chování patří:

• ADD (Attention Deficit Disorder):

Vývojová porucha pozornosti (deficit pozornosti), bez hyperaktivity.

• ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder):

Deficit, resp. porucha pozornosti s hyperaktivitou. Někdy je tento termín uváděn jako ADHD či jako LMD (lehká mozková dysfunkce). Termín LMD se často používal před několika málo lety a je zcela shodný s termínem ADHD.

Zcela bokem výše uvedených kategorií stojí porucha, v současné době se nezřídka vyskytující, nazývající se:

• Disharmonický vývoj osobnosti:

V klasické psychopatologii je to označení pro nevyváženou, neharmonickou osobnost, u níž některé rysy jsou příliš zdůrazněny a jiné zase potlačeny. Tato porucha ztěžuje zařazení jedince do společnosti. Projevuje se mimořádně pestrou škálou projevů od povahových odchylek neškodného podivínství až k násilnému antisociálnímu chování.

Projevy poruch chování​​​​​​​

Vzdorovitost
Neúměrné prosazování osobního názoru v konfrontaci s výchovnou autoritou, nerespektování jejich přání a odmítání poslušnosti. Může jít o výchovnou zanedbanost, o zoufalý projev neschopnosti vyhovět požadavkům nebo touha předvést se před spolužáky. Nelze zaměňovat se vzdorovitým chováním  v období puberty (rovněž se někdy vyskytuje v batolecím věku).  

Lhaní a podvody
Jedná se o promyšlené lhaní či obviňování za účelem manipulace s okolím (soucit, odpuštění, zvýšení péče, vymáhání úplaty). Je třeba odlišit od lhaní jako nevhodný způsob žertu u starších dětí či fantazijní hru 
u mladších dětí. Může také dojít k tomu, že jedinec lže, ačkoliv z toho nemá žádné výhody, jeho lži jsou absurdní do očí bijící a mluvčí se může cítit dotčen, že není brán vážně. V takovém případě může jít 
o počátek duševní poruchy a je třeba konzultace s odborníky. 

Krádeže
Potřeba opatřit si věc na cizí úkor nebo o schválnost, kdy účelem je poškodit druhého. Dále může být cílem krádeže získání věci za účelem dalšího prodeje a obstarání si finančních prostředků na drogy či hazardní hru. Lze se setkat s tím, že dospívající kradou v obchodech za účelem vyniknout před ostatními (pocit dobrodružství) nebo jako prostředek připoutání rodičovské pozornosti.  

Záškoláctví
Běžné označení neomluvené absence ve vyučování. Pohnutkami může být strach ze zkoušení, šikana, nezájem o učení, odpor ke škole, touha po dobrodružství, delikventní činnost. V případě, že rodiče školní absenci omlouvají smyšlenou chorobou, hovoříme o tzv. skrytém záškoláctví.  
Šikana
Šikanování je agresivní chování, kterým si šikanující působením fyzických či psychických útrap udržuje převahu nad obětí. Nemusí mít pouze formu fyzického násilí, ale i okázalým vylučováním oběti z kolektivu, odmítáním pomoci, schválnostmi, zesměšňováním, pomlouváním. Šikanu hodnotíme jako delikventní jednání.  

Potulky a útěky
Žák se opakovaně nedostavuje do školy  a svůj čas tráví mimo domov nebo domov zcela opouští. Za touto situací se skrývá nezájem rodičů a závažné selhávání domácího prostředí. Často se pojí s rozpadem rodiny, týráním, pohlavním zneužíváním. Je zde velké nebezpečí, že se dítě zapojí do trestné činnosti  nebo bude čas trávit způsobem, který negativně ovlivňuje jeho mravní vývoj. 

Žák s poruchou chování v běžné ZŠ
V současné škole přibývá žáků s poruchami chování. Mnozí učitelé jsou bezradní, jak rozpoznat specifickou poruchu chování od problematického chování, které má svůj původ 
v nedostatečném výchovném působení rodiny. Tuto diagnózu je možné určit za pomoci odborníků - dětských psychologů a psychiatrů. Děti se SPCH bývají často medikovány a je vhodné, aby docházely na terapeutická sezení (či trénink sociálních dovedností). 
Zároveň rodina může spolupracovat s etopedem (etopedie je jedním z šesti vědních oborů speciální pedagogiky). Práce s těmito žáky je náročná na osobnost a pedagogické dovednosti učitele. 

Ze zkušenosti rodiče 
Dítě se specifickou poruchou chování potřebuje jasné a pevné hranice, širokou škálu odměn
​​​​​​​a trestů (raději odměn), dostatek lásky a pozornosti a především důslednost. Rodič musí stanovit jasná pravidla a důsledně trvat na jejich dodržování. Samozřejmostí by měla být úzká spolupráce se školou (především se ŠPP), každodenní kontrola žákovské knížky. V případě záškoláctví se osvědčuje systém úzké spolupráce s třídním učitelem a se školním poradenským pracovištěm. Pokud nejde dítě do školy, rodiči okamžitě omluvit, v opačném případě začne třídní učitel dítě ihned shánět, tím je zajištěna zpětná vazba.

Ze zkušenosti pedagoga
Pokud je bezproblémová a úzká spolupráce s rodinou, je možné dítě se SPCH integrovat do běžné třídy základní školy, s individuálním přístupem a jasnými pravidly lze téměř dosáhnout dodržování určených pravidel. 

Kde hledat pomoc?

• Školní poradenské pracoviště.
• PPP - pedagogicko-psychologická poradna.
• SPC – speciální pedagogické centrum.
• Dětský psycholog.
• Dětský psychiatr.
• Dětský neurolog.
• Etoped
• Speciální pedagog